MAKROEKONOMICKÁ PROGNÓZA ČBA Q3 - Odhad ekonomického vývoje ČR pro léta 2019-2020 i nadále komplikují přetrvávající vnější rizika

PDF versionPDF version
25.07.2019

Videozáznam: https://www.youtube.com/watch?v=fShGKUUYvjM&feature=youtu.be

--------------

Hlavní ekonomové bank zastoupení v prognostickém panelu České bankovní asociace (ČBA) ponechávají odhad růstu českého HDP, na kterém se shodli už v předchozím čtvrtletí, tedy na 2,4 % v letošním roce a 2,3 % pro rok 2020. Shodou na růstovém tempu však jednotnost pohledů na další vývoj domácího hospodářství končí. Signály přicházející ze světové ekonomiky během prvního pololetí letošního roku nevnesly do bilance vnější rizik pro výhled otevřené české ekonomiky příliš jasno.

V prvním čtvrtletí letošního roku český HDP meziročně vzrostl o stále solidních 2,8 %, tedy obdobným tempem jako loni. Základním scénářem ČBA pro léta 2019 a 2020, stejně jako v minulé prognóze, zůstává hladké přistání s tempy růstu kolem úrovně hospodářského potenciálu, jejichž odhad ČBA ponechává na 2,4 % letos a 2,3 % napřesrok. Tentokrát se však názory hlavních ekonomů na možnou růstovou trajektorii rozdělily do tří skupin. První názorový proud po mírném snížení letošního růstového tempa odhaduje jeho urychlení v příštím roce, druhý sází pro obě léta na stejné hodnoty, zatímco třetí předpokládá pro tento i příští rok jeho postupný pokles. Za výše uvedenými odhady stojí zejména rozdílné pohledy na vnější rizika a na vývoj investic. Výsledná prognóza představuje kompromis mezi těmito názory.

 

Světová ekonomika zásadně ovlivňuje naše hospodářství

Pro otevřenou českou ekonomiku je zásadní vývoj vnějšího ekonomického prostředí a rizik zde vznikajících, zejména pak vývoj německého hospodářství. V současnosti jsou exportní objednávky německých firem na minimu (ve strojírenství meziročně poklesly o cca 10 %) a ani jejich výhled se nelepší. Německé firmy také čekají na uvolnění napětí mezi USA a Čínou a neinvestují. Domácí spotřeba je však robustní, mzdy rostou a fiskální stimul v podobě vyšší míry podpory rodin s dětmi drží soukromou spotřebu stále na solidním základě. Odhady letošního růstu německé ekonomiky z dílny MMF i EK se pohybují pod úrovní jednoho procenta, přičemž pro rok 2020 očekávají obě instituce návrat na trajektorii kolem 1,5 %.

Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace: „Míra, s jakou se projeví zpomalení v Německu v české ekonomice, bude závislá na tom, které složky budou nejvíce „brzdit“. Česko například vyváží část zboží, které uspokojuje konečnou spotřebu německých domácností (namátkou osobní vozy) a část, která představuje z Česka dovozené komponenty, jež následně v podobě německého vývozu směřují dále do světa. A do třetice, část našeho vývozu končí v německých investicích. Výsledné saldo těchto složek se pak promítá do Česka, přičemž vzhledem k vysoké zaměstnanosti je na tom relativně nejlépe domácí spotřebitelská poptávka."

Pokud jde o odhad růstu HDP v eurozóně, snižujeme jej na 1,1 % v letošním roce a ani pro rok 2020 nevidíme signály toho, že by se toto tempo mělo měnit směrem vzhůru. Ani z většiny ostatních zemí eurozóny totiž zatím výrazně dobré zprávy nepřicházejí. Ekonomický sentiment sestoupil na nejslabší úroveň za tři roky – vedle Německa hlavně kvůli Itálii. Obdobně jako Německo je na tom co do tempa růstu i Francie, ačkoli u ní jsou očekávání MMF i EK pro letošek o něco optimističtější. Zhoršení výhledu postihlo i některé menší ekonomiky, např. Rakousko. Existují ale i vítané výchylky na opačnou stranu, např. Španělsko s tempem růstu poblíž 3 %.

Obchodní válka USA – Čína se stala realitou a je to konflikt, který může rozkolísat celou globální ekonomiku. Tempo růstu HDP ve Spojených státech v prvním čtvrtletí sice zrychlilo, ale nejistota ohledně dalšího vývoje přetrvává a nadále platí predikce (možná výrazného) zpomalení. Otázka je, zda by případná stimulace ekonomiky ze strany centrální banky v této situaci pomohla. Čína má dvojí problém. Za prvé jsou zde citelné dopady celní války s USA. A za druhé je tu skutečnost, že čínský hospodářský růst byl doposud hodně tažen investicemi financovanými dluhy a byl tak dlouhodobě rizikový. Nyní dynamika investic padá, což je z pohledu finanční stability země správný trend, ale zase oslabuje ekonomický růst (ve 2. čtvrtletí 2019 rostlo čínské HDP nejpomalejším tempem za posledních 30 let). Kdyby nyní čínská hospodářská politika přišla se strategií kompenzovat zpomalení růstu oživením investic, zejména do infrastruktury, dluhové riziko opětovně posílí. Celkově jde o těžké dilema s nejistým dalším vývojem.

Shora uvedené vytváří pro českou ekonomiku nejistotu na druhou: jednak přímo ohrožením českých exportů, ale ještě silněji nepřímo, to jest ohrožením objednávkové knihy českých subdodavatelů německých exportérů.

Petr Dufek, ekonom ČSOB: „ČR je stále jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy, a proto i její úspěch stojí a padá s vývojem v tomto odvětví.“

Z vnějších faktorů nelze opominout ani odchod Velké Británie z EU, který zatím nenastal, a ani naposledy ohlášený 31. říjen se nejeví jako sázka na jistotu. Otevřeny přitom zůstávají všechny možnosti od tvrdého brexitu přes celní unii až po zachování členství v EU.

 

Hospodářský růst Česka a jeho výhled

Pokud jde o tuzemské faktory růstu, nadále odhadujeme, že na předpokládané růstové dynamice se budou rovnoměrně podílet jak soukromá, tak vládní spotřeba a také tempo růstu investic. Růst investic by měl klesnout z loňských mimořádných 7,2 % na 2,8 % letos a dosáhnout 3 % v roce příštím. Určitou roli tady hraje i průběh čerpání strukturálních a investičních fondů EU, který nijak nesouvisí s průběhem hospodářského cyklu, nicméně jej ovlivňuje.

Statisticky lze zatím nadále pozorovat přetrvávající příznaky hospodářského přehřátí české ekonomiky, ať už je to mezi zeměmi EU nejnižší nezaměstnanost, či dynamický růst nominálních mezd o 6,7 % letos a 5,5 % v roce 2020. Růst mezd se však vzhledem k vyšší inflaci zejména v letošním roce promítne do kupní síly domácností méně, než tomu bylo v předcházejícím období. Tomu odpovídá i očekávané snižování tempa růstu soukromé spotřeby na 2,8 % letos a 2,6 % v příštím roce.

Petr Dufek, ekonom ČSOB:  „Strach a nejistota jsou největšími nepřáteli současné konjunktury evropské, a tedy i české ekonomiky. Ať už jde o potenciální brexit, zpomalování růstu nejvýznamnějších světových ekonomik nebo třeba vynucený nástup nových technologií do automobilového průmyslu. Taková situace často nahrává odkladům firemních investic, větší obezřetnosti spotřebitelů a v konečném důsledku i ztrátě hospodářského tempa.“

 

Změny na trhu práce?

Z firemního sektoru navíc přicházejí první signály svědčící o snižující se fluktuaci a zvyšující se ochotě zaměstnanců akceptovat zaměstnavateli navržená mzdová ujednání. Pokud k tomu navíc přičteme neradostný výhled v exportním sektoru německého hospodářství, jenž pro české exportéry věstí konec extrémně dobrých časů, začíná výše uvedená charakteristika české ekonomiky jako převážně přehřáté získávat nepřehlédnutelné trhliny.

Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banka: „Česká ekonomika vykazovala v posledních letech známky přehřátí patrné především na trhu práce. Tomuto obrázku začíná hlavně kvůli poklesu průmyslových zakázek zvonit hrana. Uvolněná pracovní síla ale nachází bez větších problémů místo ve službách.“

Bilance počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst je sice stále záporná, ale vzhledem k jejímu strukturálnímu nesouladu, kdy firmy poptávají zejména nízko kvalifikovanou práci, lze očekávat pokračování pozitivního trendu k investicím do automatizace procesů a robotizace.

 

Veřejné finance s otazníky

Poměrně výrazným rysem, který dále vynikne při srovnání prognóz ČBA za posledních 5 čtvrtletí, je očekávané zhoršení salda českých veřejných rozpočtů ze stále ještě vyrovnaného hospodaření v roce 2019 na schodek ve výši 0,5 % HDP v roce 2020. Tento výsledek je, stejně jako v minulosti, vylepšován kladným saldem místních rozpočtů. Překlopení veřejných financí do minusu by šlo plně na účet hospodaření vlády. Přitom se tak děje v prostředí stále ještě poměrně solidního ekonomického růstu, díky kterému – navzdory očekávanému schodku hospodaření státu – dochází k relativnímu snižování veřejného dluhu.

Při přechodu do recese, doprovázené kombinací snížení daňového výnosu a vysokým podílem mandatorních výdajů, by se pozice českých veřejných rozpočtů zhoršila s negativním dopadem i na veřejný dluh. S ohledem na nejasnou bilanci externích rizik to považujeme krátkodobě i střednědobě za varovný signál, byť by větší veřejné investice mohly podpořit ekonomický růst.

 

Měnová politika, inflace a měnový kurz ve vleku externího vývoje

V závislosti na odhadech růstu se zároveň lišila i očekávání členů prognostického týmu ohledně dalšího vývoje úrokových sazeb, resp. nastavení měnové politiky.

Spotřebitelská inflace i ve druhém letošním čtvrtletí nepřestala překvapovat směrem vzhůru a z tohoto hlediska bylo i červnových 2,7 % mírně nad očekáváním ČNB. Ani faktory tohoto vývoje se oproti minulému čtvrtletí příliš nezměnily – stále mezi ně patří silná domácí poptávka, podporovaná růstem mezd, ceny potravin (částečně ovlivněné sezónními faktory) a stále velmi mírně posilující koruna.  V letošním roce i přes výše uvedené očekáváme postupné zklidňování cenového vývoje a návrat k průměrným 2,6 %, v příštím roce pak pokles růstu cen na úroveň inflačního cíle. Ceny bydlení si po oba roky udrží významný vliv na vývoj inflace (v současnosti je jimi vysvětlitelná téměř polovina nárůstu indexu spotřebitelských cen), rovněž tak ceny potravin budou představovat riziko směrem vzhůru.

Náš základní scénář předpokládá po celý horizont prognózy do roku 2020 pouze velice pozvolné zpevňování průměrného měnového kurzu, v roce 2020 oproti roku 2019 posílí o necelých 30 haléřů na 25,24 Kč. Rozdíly v předpovědích kurzového vývoje pro příští rok i jednotlivých členů prognostického týmu jsou však jak co do úrovně (mezi 24,92 – 26,21 Kč/EUR), tak co do trendu (od dalšího posílení po oslabení) relativně vysoké. To, stejně jako v minulé prognóze, odráží rozdílné názory analytiků na budoucí vývoj externí poptávky a její vliv na českou ekonomiku. A v důsledku toho i na pokračování růstu měnově politických sazeb, zastavení jejich růstu nebo dokonce na obrat ke zmírňování měnové politiky.

V květnu ČNB – v souladu s naším očekáváním – zvýšila úrokové sazby o dalších 0,25 %. Jejich příští pohyb se však ocitá v kleštích ohlášené holubičí politiky ECB, a tím i možného rozšiřování úrokového diferenciálu vůči koruně. Bude ovlivněn také časem případného dopadu externích rizik na naši ekonomiku. Za současné situace se ale jako nejpravděpodobnější scénář jeví stabilita sazeb jak letos, tak v roce příštím.

Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banka: „I díky umírněnějším mzdovým požadavkům se inflace se postupně vrátí ke svému cíli a ČNB bude i ve světle nejistého vnějšího prostředí preferovat stabilitu úrokových sazeb.“

 

Očekávaný vývoj vkladů a úvěrové emise

S očekávanou prognózou je kompatibilní relativně solidní růst bankovních vkladů o letošních 8 % a 5 % napřesrok. Ohledně vývoje bankovních úvěrů očekáváme jejich další růst o 5,4 % v roce 2019, a o 4,3 % v roce 2020. Tyto hodnoty se pohybují – stejně jako v předchozí prognóze – na úrovních o cca dva, resp. tři procentní body nižších, než v roce 2018. Nemění se ani náš minulý odhad meziročního zpomalení míry růstu úvěrů domácnostem, zapříčiněný především kombinací nižší dostupnosti hypoték a vhodných nemovitostí. Úvěrová emise vůči nefinančním podnikům podle našeho odhadu rovněž zpomalí.

 

 

Kategorie: 
Tiskové zprávy