BANKOVNÍ SEKTOR V OBDOBÍ 2010 - 2011

PDF versionPDF version
07.09.2011

Rok 2010 přinesl oživení ekonomiky

Po propadu české ekonomiky v roce 2009, který byl největší v její novodobé ekonomické historii (dosáhl 4,1%), došlo v roce 2010 k překvapivě výraznému obratu. Růst reálného HDP dosáhl 2,3%, což výrazně překonalo očekávání většiny ekonomů. Struktura růstu však v sobě odráží proběhlou krizi a specifické motory tohoto obratu. A ani další ekonomický vývoj není prostý rizik.  Nicméně není pochyb o tom, že pohled na českou ekonomiku a její další vývoj je v roce 2011 pozitivnější, než tomu bylo v minulém období. Platí však, že tržní turbulence, které započaly v srpnu 2011, mohou tento pohled opěr rychle změnit.

 

Klíčový faktor stojící za tímto obratem byl stejný jako ten, který byl důvodem pro recesi v roce 2009. Byl jím vývoj mimo českou ekonomiku. V zemích našich hlavních obchodních partnerů došlo k ekonomickému obratu, který zvýšil poptávku po českých exportech. Zásadní roli v tomto procesu sehrálo rychlé tempo růstu německé ekonomiky.

 

K nečekaně rychlému obratu české ekonomiky přispěly také některé specifické faktory. Z hlediska bankovního sektoru platí, že finanční a následná ekonomická krize nezpůsobily v České republice zásadní problémy finančnímu sektoru. České banky byly nejen jedněmi z mála, které nepotřebovaly žádnou státní pomoc, ale dokonce se zdá, že pokles úvěrové aktivity byl dán hlavně změnou situace klientů a jen minimálně vycházel z finanční pozice bankovního sektoru.

 

Rizika ekonomického vývoje nejsou malá 

Vyvozovat z vývoje roku 2010, že udržení či dokonce urychlení ekonomického růstu v naší zemi bude snadné, by bylo chybou. Existuje řada faktorů, které budou tento vývoj ohrožovat. Kromě faktorů technické povahy (ukončení boomu solárních elektráren díky změně politiky státu v této oblasti) jde zejména o potřebu dalšího snižování schodku veřejných financí, které růst ekonomiky krátkodobě zpomalí (mezinárodní studie v průměru přepokládají, že zpřísnění fiskální politiky o 1% HDP působí zpomalení růstu o 0,5 %).

 

Jako vždy je podstatným rizikem vývoj ekonomik v zemích našich obchodních partnerů, kde ovšem zatím - v rozporu s některými očekáváními - zejména německá ekonomika pokračuje v rychlém růstu (odhady pro rok 2011 hovoří o růstu přes 3 %).

 

Nový, ale zato potenciálně velký probléme, představují spíše stále akcelerující problémy s fiskální politiku jak v zemích EU, tak i globálně (USA či Japonsko). Rozsah fiskální konsolidace v řadě zemí (v Evropě zdaleka nejen v Řecku) naznačuje, že nejistota a turbulence na trzích státních dluhopisů mohou přetrvávat delší dobu.

 

Na globální úrovni platí, že není zaručena udržitelnost růstu ekonomik, které táhnou celosvětový ekonomický růst na úroveň 4%, jež je v historickém srovnání stále vysoká. Platí to jistě pro ekonomiky jako je Čína, čelící nemalým sociálním i ekonomickým výzvám. Rizikovým faktorem je rovněž růst cen některých komodit, zejména potravin.

Zásadním rizikem je také to, že jevy typu rychlého a hlubokého poklesu finančních trhů či ohrožení kredibility států a jiných podstatných institucí vyvolávají razantní reakci firem i spotřebitelů ve směru výrazného utlumení spotřeby a investic. Takovýto vývoj vede k riziku vzniku recese. V dnešní situaci je pak ještě rizikovější, neboť stimuly, které mají státy k dispozici k utlumení ekonomického poklesu – měnová i fiskální politika – dnes mají jen minimální prostor pro podporu ekonomiky.

 

Bankovní sektor – obrat je postupný

I přes bezprecedentní ekonomický pokles, kterým ČR v posledních letech prošla, byla zachována stabilita finančního systému. Díky silné bilanci a obezřetnému řízení rizik nedošlo ani k zásadnímu snížení schopnosti bank poskytovat úvěry.

 

Přestože obrat ekonomiky od krize zpět k růstu byl překvapivě rychlý a rozsahem poměrně velký, zdaleka to neznamená, že ekonomika nebo finanční sektor se vrací do předkrizového fungování. Změna ekonomického prostředí od rychlého a částečně investicemi taženého růstu ekonomiky k propadu poptávky i investic objektivně vytvořila zcela odlišné podmínky pro bankovní sektor, a to bez ohledu na to, že dobrá výchozí pozice českého finančního systému a rychlé rozvolňování měnové politiky omezily riziko neadekvátního zpřísnění přístupu k úvěrům.

 

Navíc platí, že řada sektorů dosáhne dna poklesu se značným zpožděním oproti „průměru ekonomiky“ (platí třeba o stavebnictví či části služeb). Samotný fakt, že dané odvětví či podnik již překonaly dno poklesu, nemusí současně nutně znamenat, že jde o odvětví či firmy konsolidované. Toto všechno spolu s jen postupným zotavováním pracovního trhu (jež se odráží v nižší úvěrovatelné poptávce po úvěrech od fyzických osob) vytváří podmínky, které komplikují bankám návrat k předkrizovému růstu.

 

Dalším faktorem, který ovlivňuje fungování zejména bankovního sektoru, je zpřísnění bankovní regulace souhrnně označované jako Basel III. Mezinárodní studie (například od Institutu pro mezinárodní finance) poukazují na rizika podstatného zpomalení ekonomické oživení v důsledku zdražení úvěrů, ke kterému regulace povede. Ovšem v podmínkách ČR, díky kapitálové vybavenosti bank a konzervativní struktuře bilancí bank, bude dopad regulace podstatně nižší (i když i samotné náklady na implementaci nových požadavků jsou značné). 

 

Vývoj v bankovním sektoru

Počet subjektů s bankovní licencí aktivních na českém trhu se po několika letech stagnace opět zvyšuje - český bankovní sektor se tak k 30. 6. 2011 skládá ze 44 bank (k 30. 6. 2010 jich bylo 41), z nichž 21 funguje jako pobočky zahraničních bank. Celkový objem aktiv spravovaných bankovním sektorem dosáhl ke konci března 2011 4,247 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 3,4 %. 

 

K 30. 6. 2011 měly banky ve svých bilancích celkem 2,211,5 mld. Kč klientských úvěrů, objem se tak meziročně zvýšil o 4,3 %. Ke stejnému datu dosáhly vklady klientů 2,815,5 mld. Kč. Jejich objem vzrostl meziročně o 1,86 %, což odráží přetrvávající důvěru klientů v český bankovní sektor i v době výrazných turbulencí na světových trzích. Vysoký objem vkladů umožňuje bankovnímu sektoru uchovávat si příznivý (a v evropském kontextu silně nadprůměrný) systémový poměr úvěrů k vkladům (78,5 %), což snižuje systémovou závislost na mezibankovním trhu či případných dodávacích repo-operacích ze strany ČNB. Velmi vysoká zůstává taktéž likviditní pozice bank – poměr rychle likvidních aktiv k celkovým aktivům se ke konci března 2011 zvýšil na 28,08 %.

 

V důsledku oživení ekonomiky došlo v uplynulém roce opět ke zrychlení dynamiky meziročního nárůstu celkového objemu bankovních úvěrů (v červnu 2011 tak vzrostl celkový objem úvěrů o 4,3 %, zatímco v červnu 2010 pouze o 1,4 %) – byť diferencovaně v jednotlivých segmentech.

Po výrazném snížení poptávky po úvěrech (jak provozní, tak investiční financování) v době recese dochází v souvislosti s ekonomickým oživením k obnovení růstu objemu poskytovaných úvěrů podnikům přibližně od poloviny r. 2010 (ke konci června meziročně o 5,2 %). Platí nicméně i nadále, že podniky jsou stále opatrné a prozatím se nepouštějí do větších investic (nových úvěrů nad 30 mil. Kč bylo za prvních 6 měsíců r. 2011 poskytnuto o 7,4 % méně než za první polovinu r. 2010). Celkem tvoří úvěry poskytnuté podnikům více než 36 % všech bankovních úvěrů.

 

U obyvatel jsou nárůsty objemů úvěrů taženy dlouhodobými úvěry na bydlení (především hypotečními, kde nastalo v r. 2011 výraznější oživení nových obchodů), byť celková dynamika nárůstu se dále snižuje (6,3 % meziroční růst k 30. 6. 2011 oproti více než 8% růstu ke konci června 2010). Úvěry obyvatelstvu tvoří více než 44 % všech bankovních úvěrů. 

 

V průběhu druhé poloviny r. 2010 se také postupně začíná zlepšovat kvalita úvěrového portfolia podniků (podíl úvěrů v selhání poklesl z 9,05 % v září 2010 na 8,45 % ke konci června 2010). U domácností se v souvislosti s určitým zlepšením vývoje na trhu práce začíná situace také postupně stabilizovat (podíl úvěrů v selhání se zatím stabilizoval na úrovni mírně přes 5,2 %).

Zdroj dat: ČNB

 

 

Další výraznější oživování aktivních obchodů brzdí nervozita na trzích vyvolaná fiskálními problémy (nejen) v eurozóně a následnými otřesy na dluhopisových a akciových trzích. Dlouhodobé úrokové sazby v EMU (zde jako desetiletá swapová sazba) vzrostly z minim kolem 2,5 % v polovině roku 2010 až na více než 3,7 % v průběhu prvního kvartálu r. 2011, aby se poté snížily k současným cca 3 %. Ve velmi podobném duchu se vyvíjela i dlouhodobá (10Y IRS) sazba v ČR. Krátkodobé sazby peněžního trhu v ČR (3M-PRIBOR)  zůstávají stabilní na úrovni kolem 1,2 %. 3M-EURIBOR se dále zvyšuje (i v souvislosti s dvojitým zvýšením základní měnově-politické sazby ECB) z hodnoty 0,85 % v červnu 2010 až na současné hodnoty kolem 1,5 %.

 

Struktura a stabilita bankovního sektoru

Z hlediska struktury nedochází v českém bankovním sektoru k výrazným posunům. Na trh vstupují noví hráči přilákáni růstovým potenciálem české ekonomiky a stabilitou bankovní industrie, struktura je však dlouhodobě spíše stabilizována. Velké banky (nad 200 mld. Kč aktiv) ovládají přibližně 58 % aktiv, ale jejich tržní podíl se postupně mírně snižuje především ve prospěch středních bank (necelých 16 % aktiv).

 

Vedle velice příznivé struktury bilance popsané výše tvoří další ze základů stability bankovního sektoru v ČR výborná a zvyšující se kapitalizace. Na rozdíl od některých západoevropských bankovních systémů mají banky v ČR vysoce nadprůměrný kapitálový polštář (k 31.3.2011 dosáhla kapitálová přiměřenost 15,6 % oproti 14,3 % k 31.3.2010) a z hlediska kapitálových požadavků splňují tuzemské banky regulaci Basel III již nyní. Většina kapitálu bank je navíc tvořena vysoce kvalitním Tier 1 kapitálem (Tier 1 kapitálová přiměřenost 14,1 % ke konci března 2011), jeho objem meziročně vzrostl o 23 mld. Kč až na více než 266 mld. Kč.

 

Stabilitu bankovního sektoru dále podporuje i schopnost bank udržovat ziskovost i v období zvýšených nákladů na riziko. Ke konci prvního kvartálu r. 2011 tak činila anualizovaná návratnost průměrných aktiv 1,40 % (oproti 1,34 % k 31.3.2010) a výrazně tak převyšuje hodnoty většiny zemí eurozóny (zde se pohybovala v průběhu r. 2010 na úrovni do 0,5 %).

 

Tuzemský bankovní sektor je pravidelně (naposledy v červnu 2011) ze strany ČNB podrobován sériím velmi konzervativních a až extrémních zátěžových testů (simulované propady ekonomiky jsou značně rozsáhlejší než v případě evropských zátěžových testů). Všechny výsledky potvrzují stabilitu a odolnost bankovního systému.

 

V souvislosti s pokračující dluhovou krizí v eurozóně je podstatné, že expozice českých bank vůči dluhopisům problémových zemí EMU je dle dostupných údajů ČNB nízká a nehrozí tedy vážnější přímý otřes ani v případě poklesu hodnoty některých těchto dluhopisů. To ostatně potvrzují i poslední červnové zátěžové testy České národní banky, kdy byl testován i velmi nepravděpodobný krizový scénář zahrnující ztráty u expozic bankovního sektoru vůči široce pojatému okruhu „zadlužených zemí“. Výsledky znovu potvrdily odolnost českého bankovního sektoru i vůči takovému extrémnímu šoku.

Kategorie: 
Data za období