Česká ekonomika prošla v roce 2009 propadem, v její novodobé ekonomické historii nevídaným. Pokles reálného ekonomického růstu dosáhl 4,1% a došlo tak, poprvé od roku 1995, k propadu vytvořeného nominálního hrubého domácího produktu. Změna dynamiky této proměnné dosáhla proti roku 2007 více než 10 procentních bodů

 

Jednoznačná příčina tohoto vývoje byla externí – důsledky světové finanční a ekonomické krize. Ovšem již na počátku roku 2008 existovaly silné důvody pro podstatné zpomalení ekonomického růstu. Ekonomika tehdy zřejmě již překonala vrchol v rámci ekonomického cyklu a výrazným faktorem brzdícím růst ekonomiky se stalo mj. velmi rychlé zhodnocování směnného kurzu (koruna dosáhla nejvyšší hodnoty kolem 23 Kč za euro).

 

Zatímco stabilní,likvidní a dobře kapitalizovaný finanční sektor byl sto zajistit poměrně hladké fungování ekonomiky a rozhodně se v českém prostředí nestal iniciátorem či katalyzátorem krize, import krize a její dopad na reálnou ekonomiku byl rychlý a razantní. Po zpomalení tempa růstu vývozu v roce 2008 na téměř třetinu hodnoty předchozího roku (6% růst vs. 15% v roce 2007), dosáhlo reálné snížení exportu zboží a služeb v roce 2009 nakonec téměř 11%, a to jej před ještě vyšším propadem ochránila zejména rozsáhlá fiskální opatření v zemích našich hlavních obchodních partnerů, zejména pak podpora prodeje nových aut.

 

Ještě dramatičtější dopad krize byl v oblasti investic. Tempo tvorby hrubého kapitálu kleslo z růstu téměř  +10% v roce 2007 nejprve na pokles -2,7% pro rok 2008. Propad v roce 2009 pak dosáhl -17,1%.

 

Změna ekonomického prostředí od rychlého a částečně investicemi taženého růstu ekonomiky k propadu poptávky i investic objektivně vytvořilo zcela odlišné podmínky pro bankovní sektor, a to bez ohledu na to, že kombinace dobré výchozí pozice českého finančního systému a rychlého rozvolňování měnové politiky omezilo riziko neadekvátního zpřísnění přístupu k úvěrům.

 

I když ekonomika jako celek prošla dnem poklesu zřejmě v první polovině roku 2009 a od té doby dochází k velmi pozvolnému zlepšování ekonomické situace, zdaleka to neznamená, že proběhlý pokles neovlivní další vývoj ekonomiky i finančního systému. Především platí, že řada sektorů dosáhne dna poklesu se značným zpožděním oproti „průměru ekonomiky“ (platí třeba o stavebnictví či části služeb). Samotný fakt, že dané odvětví či podnik již překonaly dno poklesu, nemusí současně nutně znamenat, že jde o odvětví či firmy konsolidované. Většina firem zaplatila za neočekávané zpomalení ekonomiky velkým oslabením své finanční situace. Navíc dopad propadu investiční aktivity – jak globální tak i regionálně či místně zaměřené – se bude měřit přinejmenším na řadu čtvrtletí.

 

 

Uvedená situace má významný dopad na vývoj bankovního sektoru v průběhu roku 2009. A nastavené trendy se budou zřejmě jen postupně měnit v roce 2010.

 

Český bankovní sektor se v roce 2010 skládá ze 40 bank (v roce 2009 jich bylo 39) z nichž 18 funguje jako pobočky zahraničních bank. Celková aktiva bank dosáhla  ke konci března 2010 4 111 miliard korun, což bylo jen o 17 miliard méně než před rokem, a presentuje to mírný růst proti konci roku 2009 (o 0,4%).

 

Vklady klientů dosáhly ke stejnému datu 2 695 miliard korun, což představuje meziroční růst o 118 miliard Kč, a růst proti konci roku 2009 o 2,5%. Také díky tomu si český bankovní sektor uchovává velmi silnou pozici z hlediska poměru úvěrů a vkladů – poměr úvěrů (bez centrální banky a úvěrových institucí) k vkladům je 76%, což je jedna z nejnižších hodnot v EU (průměr činí 116%). Vysoká je taktéž úroveň likvidity bank (likvidní aktiva k celkovým aktivům činí zhruba 27%).

 

Tato silná bilanční pozice bank přispěla k relativně stabilní situaci na finančním trhu v posledních 12 měsících. Dlouhodobé úrokové sazby (10-tiletá swapová sazba) klesla z maxima v roce 2008 (téměř 5%) nejprve pod 4% ve druhé polovině roku 2009 a pokračovala v poklesu pod 3% v roce letošním. Také krátkodobé sazby (3 měsíční PRIBOR) sestoupily z hodnot kolem 3,5% počátkem roku 2009 postupně až k dnešním hodnotám kolem 1%.

 

Tento vývoj odpovídá situaci na vyspělých trzích, zejména v eurozóně - 10-letý úrokový swap na EUR se pohybuje v podobných intervalech – po dosažení 5 % v r. 2008 klesl v r. 2009 ke 3,5 % a nyní osciluje pod 3 %. 3M EURIBOR v souvislosti s problémy eurozóny od dubna 2010  roste (k aktuálním hodnotám kolem 0,9 %), nicméně i tak došlo k výraznému poklesu od maxim na konci r. 2008 (kolem 5 %).

 

V situaci poměrně stabilizovaných trhů a dobré likvidity finančních institucí (likvidita trhů je i nadále nižší) představují hlavní překážky pro aktivní bankovní obchody právě důsledky ekonomické krize.

 

Klíčové jsou přitom zejména následující dva kanály.

·        Objektivně nižší poptávka po financování, spojená s poklesem velikosti ekonomiky a počtu i objemu exportních zakázek (pokles krátkodobého provozního financování) a zejména s výrazným propadem investiční aktivity,

·        Důsledky nárůstu rizika v ekonomice, které se projevuje jak slabší bonitou žadatelů o úvěry tak i zhoršením úvěrových portfoliíí bank.

 

Tyto ekonomické trendy dokumentují i údaje o úvěrování bankovního sektoru - objem krátkodobých úvěrů nefinančním podnikům setrvale klesá od počátku krize, meziroční pokles k 31.5.2010 o 16,45 %. Od dubna 2010 se po dlouhý trend poklesu objemu investičních úvěrů podařilo zastavit, ale i další vývoj v této oblasti bude záviset na situaci v ekonomice.

 

Celkovým důsledkem vývoje ekonomiky bylo výrazné zpomalení tempa růstu úvěrů rezidentům do ekonomiky, které se však projevovalo diferencovaně v různých sektorech. Celková změna dynamiky růstu úvěrů se projevila zpomalením celkového meziročního tempa růstu úvěrů z více než 10% růstu (až do dubna 2009 byl meziroční růst nad touto hodnotou) na hodnotu pod 1% v květnu 2010. Pro srovnání – v eurozóně bylo tempo růstu úvěrů přirozeně pomalejší – v lednu 2009 rostl celkový objem úvěrů měnových finančních institucí (MFI) ještě o 6,4 % meziročně, od září 2009 do dubna 2010 byla nicméně zaznamenána dokonce záporná dynamika úvěrů MFI v eurozóně – meziroční propady i o 4 %. V květnu 2010 došlo v eurozóně k celkovému meziročnímu růst objemu úvěrů o 1,7 %.

 

K výraznému propadu došlo v ČR primárně u úvěrů nefinančním podnikům (ke konci května 2010 -6,6% meziročně, s tím že dna poklesu dynamiky bylo dosaženo koncem roku 2009 hodnotou -8,1%). Celkově podíl těchto úvěrů na úvěrech rezidentům činí cca třetinu.

 

Naproti tomu objem úvěrů domácnostem pokračoval v trendu vysokých přírůstků (ke konci května 2010 10,5% meziročně), která však postupně klesá z dvojnásobné dynamiky koncem roku 2008. Toto je hlavním faktorem, který přispěl k udržení celkové kladné dynamiky vývoje úvěrů – tyto úvěry tvoří více než polovinu všech úvěrů residentům (54%).

 

Výrazně rostl i objem úvěrů vládním institucím (téměř o 20%), byť je jejich podíl na celkovém úvěrovém portfoliu bank velmi nízký (kolem 3%).

 

Banky tedy pokračovaly v úvěrování i přes to, že hrozba zhoršení kvality aktiv se do značné míry naplnila. Podíl klientských pohledávek se selháním dosáhl v březnu 2010 5,8%, což je proti konci roku 2007 více než dvojnásobek.

 

 

Kromě příznivé struktury bilance českých bank tvoří podstatný faktor jejich budoucí stability dostatečný a zvětšující se kapitálové polštář. Z hlediska striktního pohledu na strukturu kapitálu je český bankovní sektor ve velmi silné kapitálové pozici. Chystaná nová regulatorní opatření budou s největší pravděpodobností klást větší důraz na kapitál úrovně Tier 1, tedy nejhodnotnější kapitál. Český bankovní sektor vykazuje kontinuální růst tohoto ukazatele (meziročně vzrostl objem Tier 1 o 6% na hodnotu 241 miliard Kč). Kapitálová přiměřenost (Tier 1) dosáhla v březnu 2010 téměř 13% (což je o pětinu více než v letech 2006 a 2007). Pro porovnání se hodnota tohoto ukazatele v eurozóně pohybuje kolem 8,7 %.

 

Kapitálovou pozici bank posiluje i schopnost bank udržet ziskovost, a to i přes určitý pokles zisku, který se v českém bankovním sektoru kombinací zmíněných faktorů odehrává (podíl zisku po zdanění na průměrných aktivech klesl na úroveň roku 2007 a činí v březnu 2010 1,34% proti 1,46% koncem roku 2009). Pro srovnání v eurozóně činila ziskovost aktiv za r. 2009 pouze 0,19 % (po velmi krizovém roce 2008, kdy byla ziskovost aktiv v eurozóně záporná na úrovni -0,11 %).

 

I přestože dopady ekonomické a finanční krize na jednotlivé banky byly diferencované (obvykle závisely na dopadu krize na vlastníka), došlo na českém bankovním trhu jen k malé změně struktury bank. Skupina velkých bank si udržela v roce 2008 a 2009 svůj tržní podíl kolem 57% aktiv, který však oproti předchozím letům mírně klesl, a nejrychleji se zvýšil podíl skupiny středních bank (na téměř 14% proti hodnotě kolem 10% v roce 2006 a 2007).

 

Otázka budoucí stability českého bankovního sektoru závisí ve značné míře na dvou faktorech. Prvním je kvalita prostředí, ve kterém budou banky operovat, a druhým podmínky, které budou bankovní podnikání omezovat. Jak totiž ukazují prezentovaná data a dokládají poznatky ČNB o stabilitě českého finančního sektoru, banky samy o sobě jsou schopny ustát i velmi konzervativní krizové zátěžové scénáře vývoje ekonomiky (ČNB konstatuje, že „český finanční sektor se dle zátěžových testů jeví odolný vůči široké škále rizik a banky jsou odolné vůči úvěrovým a tržním rizikům“).

Nicméně došlo-li by k pomalejšímu než očekávanému oživení ekonomiky - například v kombinaci s vnějším šokem (typu ku příkladu neodůvodněného posílení kurzu), podmínky pro bankovní podnikání by byly ztížené. Podobně i nezvládnutí rychlé stabilizace veřejných financí státu by nepodpořilo kredibilitu země a tím i jejího finančního sektoru, což představuje značné a de facto jen velmi obtížně eliminovatelné.riziko pro finanční instituce.

 

Dalším klíčovým faktorem je pak způsob zavádění nové přísnější regulace finančního a zejména bankovního sektoru. Jakkoliv krize ukázala, že zejména některé modely finančních institucí či způsoby chování účastníků trhu (které ovšem nepostihly v nikterak významné míře český finanční trh) vyžadují zvážení některých změn bankovní regulace, zůstává otázka zachování rovných podmínek pro tržní soutěž a zejména rozfázování zpřísnění regulace klíčovým problémem zajištění hladkého fungování finančního systému a jeho podpory růstu celé ekonomiky. I když se zdá, že primární dopad většiny zvažovaných regulatorních návrhů na české banky nebude podstatný, představují sekundární dopady (tedy kombinace oslabení ekonomického růstu zejména v EU a oslabení finanční pozice vlastníků českých bank) podstatné riziko pro fungování českého bankovního trhu.

Vstup pro členy

Vstup pro členy